Následující den, v pátek, 17. srpna, brzy zrána posnídáme a vyjdeme prohlídnout okolí. Vystoupíme na cestu nad vesnici, kde byla až do 70. letech XX. století úzká železniční trat’. Tudy jezdil vlak, který vozil antracit z dolů Ujbanie až do přístavu Liubotina u Dunaje. Při návratu se setkáváme s mužem, který se vrací z pole a provází nás až k hlavní silnici. Když už se unavíme s procházkou, vrátíme se naobědvat. V odpoledních hodinách, s plným žaludkem a změkli od horka, pokouší nás spánek. Ale lépe vystoupíme na vrch před domem, i když horko je dusivé. Dojdeme až k opuštěné galerii odkud se těžil azbest. Tadyodtud obejmeme velkou část vesnice, sevřené mezi dvěma řadami kopců.