Po osvobození Banátu od turecké vlády (1718), do této krajiny slabě osídlené začali přicházet německý „švábové“, Maďaři, Bulhaři a Slováci, kteří obsadili severní a západní rovinu z Banátu. Kopce na sever od řeky Nera byly osídlené od XVIII. století Němci přistěhovaných z Alsace, Tyrolu, Štýrska a s „krašovanskými“ Horváty. Jižní část Banátu, nejhornatější část, rozloženou mezi řekami Nera a Dunaj, zůstala krajinou hnedle neobydlenou až do začátku XX. století.

   První vlnu vystěhovalců zavinil podnikatel a obchodník dřevem Magyarly z Oravice (Oraviţa), který potřeboval dřevorubce, aby vykáceli lesy z okolních hor. Několik stovek lidu sem bylo přilákáno všelijakými sliby: půda na obdělávání, osvobození od vojenské služby, osvobození od daně, atd. Tak se zrodila v roce 1823 první česká osada z Banátu: Svatá Alžběta (Sankt Elisabeth, Elisabethfeld). Rok později se objevila hned vedle ní druhá česká vesnice: Svatá Helena (Sankt Helene). Rumunský název vesnice: Sfânta Elena.