U vchodu do vesničky, z dolejší strany, rozhodneme se, že se vydáme po uličce, na které se nachází kostel. Mezi mnoha opuštěnými domy a vetchými fasády nám upoutá pozornost jeden obnovený dům. Za pár kroků potkáme psíka, který se chce s námi hádat. Ale stařec, ohnutý vedle cesty u pramenu, zakročí s pár slovy a psíka umírní. Ohnutý stařec se na nás podívá zvědavě a pozve nás, abychom se posadili na hromadu dříví a promluvili si. Rozmluvíme se a uvědomíme si, že stařec sotva čeká, aby s někým promluvil. Hrdý na těch 82 roků, které nosí na svých ramenech a také na své jméno, Turek Petr – tak se jmenuje – děkuje Bohů za všechno, i když je ohnutý a sotva může chodit s hůlkou. Jdeme dál a blízko kostela cítíme, že jsme málem vyčerpaní od horkého vzduchu. Večerní světlo osvěcuje velkolepě kostel a kříž u vchodu do kostela. Za pár vteřin obdivujeme kvítí, které květe v zahrádce před kostelem. Hned vedle kostela je i škola a kulturní dům. Škola je obnovená, ale... zavřená! A to proto, že ve vesnici jsou už jen 4 děti, které mikrobus vozí do školy z obce Lăpuşnicel.